Jedním z největších zázraků přírody je bezesporu evoluce. Právě díky ní se z dinosaurů stali ptáci, ze psu podobného zvířete zase největší tvor, který kdy brázdil naše oceány. Je však faktem, že o ní mnozí lidé stále pochybují.

 

Teorie evoluce byla poprvé postulována Charlesem Darwinem v 19. století. Samozřejmě nebyl jediný, kdo na ni přišel, byl ovšem první, kdo své vývody publikoval. Od té doby jsme však ušli hodný kus cesty. Něco z jeho teorií se potvrdilo, něco zase vyvrátilo, avšak obecné principy adaptace na prostředí stále platí.

 

 

K tomu samozÅ™ejmÄ› pÅ™ispÄ›lo i to, že jsme získali mnoho důkazů o tom, že tento proces skuteÄnÄ› probíhá, a také jakým způsobem. A nejedná se pouze o jeden typ důkazu, je jich skuteÄnÄ› velké množství.

 

Jedním z nich je pozorování evoluce doslova v přímém pÅ™enosu v laboratorních podmínkách. To bylo možné díky bakteriím, které mají velmi krátký rozmnožovací cyklus, a tedy je možné bÄ›hem relativnÄ› krátké doby mít velké množství generací. A za tu dobu se zmÄ›ny skuteÄnÄ› projeví.

 

 

Dále jsou to nejrůznÄ›jší fosilní nálezy, které pÅ™esnÄ› odpovídají vývojovým liniím. NejznámÄ›jší jsou samozÅ™ejmÄ› ty lidské, avÅ¡ak dnes již dokážeme zrekonstruovat také to, jak probíhal například vývoj konÄ› Äi tÅ™eba velryby, neboÅ¥ máme nálezy fosilií, které dokumentují v podstatÄ› každý krok.

 

V neposlední Å™adÄ› jsou to pak testy DNA, které dokazují bližší Äi vzdálenÄ›jší příbuznost mnoha druhů a ukazují, že mÄ›ly spoleÄného pÅ™edka. Tak jsme například zjistili, že psi byli vyÅ¡lechtÄ›ni z vlků a že naším nejbližším žijícím příbuzným je Å¡impanz.

 

Je tedy vidÄ›t, že důkazů je skuteÄnÄ› velké množství, a rozhodnÄ› není dobré je ignorovat. JistÄ›, tento proces trvá velmi dlouho, statisíce Äi miliony let, což je doba, kterou má lidský mozek problém pochopit. RozhodnÄ› to vÅ¡ak neznamená, že neexistuje. PrávÄ› díky ní jsme totiž tady i my lidé.